Jídelní stůl nižší než sedmdesát pět centimetrů srazí kolena pod deskou, protože mezi sedadlem a deskou zbývá míň než dvacet pět centimetrů. Z toho, že je stůl „designově nízký“, ještě neplyne pohodlná večeře. Plyne z toho jen to, že máš talíř v klíně.
Katalogová výška sedmdesát pět centimetrů má důvod
Výrobci jídelních stolů drží výšku pětasedmdesát centimetrů – třeba IKEA EKEDALEN – nikoli ze zvyku, ale proto, že při standardní výšce sedadla čtyřicet pět centimetrů (rozsah čtyřicet tři až čtyřicet osm) zůstane mezi sedákem a deskou mezera dvacet pět až třicet centimetrů. Stehno se nevtlačí do hrany, koleno nemá kam vrznout a příbor drží ruku v přirozené poloze.
Pod sedmdesátkou se stěhují kolena nahoru
V jednom domě si majitel pořídil designový stůl s výškou sedmdesát centimetrů, protože výrobce sliboval „vzdušnou linii“. Při první večeři zjistil, že stehna tlačí do spodní hrany desky a kolena už nemají kam ustoupit – zbývající prostor neměřil ani dvacet centimetrů. Židle se standardním sedadlem nestačila odtáhnout od stolu; buď seděl s pokrčenými koleny jak za základní školou, nebo musel nohy strkat do stran.
Čísla jsou jasná a deska se nepřizpůsobí
Tiptoe uvádí, že pro sedadlo čtyřicet pět centimetrů potřebuješ stůl sedmdesát pět centimetrů, aby mezera dosáhla třiceti. Když desku srazíš o pět centimetrů dolů, ztratíš pět centimetrů z prostoru pro nohy – a přesně tolik chybí, aby stehno prošlo pod hranou bez nárazu. Žádná norma to nepřikazuje, ale výrobci vědí, že kolena nemají pružinu a stehenní kost se pod zátěží neohne. Deska má pevnou výšku a kostra člověka taky.
Jídelní stůl pod sedmdesát pět centimetrů nabízí „designovou lehkost“, jenže lehkost končí ve chvíli, kdy si sedneš. Pak zjistíš, že kolena nespadnou pod desku, ale narazí do ní – a večeře se promění v cvičení flexibility, které katalog nesliboval.