Sedmdesátipětipalcová televize metr a půl od gauče znamená točení hlavou a bolest očí jako v první řadě kina, zatímco malá třiačtyřicetipalcová obrazovka čtyři metry daleko udělá z titulků nečitelnou hádanku. Z toho, že je televize dražší a větší, ještě neplyne pohodlné sledování. Plyne z toho jen únava a přestavba obýváku.
Pravidlo třiceti stupňů vychází z toho, jak oko vnímá šířku obrazu bez pohybu hlavy
Pravidlo třiceti stupňů horizontálního zorného úhlu, které původně popsal standard SMPTE EG‑18:1994 (stažený v roce 2003), říká, že pohodlná vzdálenost od televize je asi 1,6násobek úhlopříčky obrazovky. Laboratoř RTINGS uvádí třicet stupňů jako optimální pro smíšené sledování zpráv i filmů, čtyřicet stupňů pak pro zážitek jako v kině. U televize s úhlopříčkou pětapadesát palců (139,7 cm) to znamená vzdálenost kolem 2,2 až 2,3 metru při třiceti stupních, nebo 1,7 metru při čtyřiceti.
Výpočet před nákupem zabere minutu a ušetří rok otáčení hlavy
Změřte vzdálenost od očí na gauči ke stěně, kam televize půjde, a vydělte ji číslem 1,6 pro pohodlné sledování nebo 1,2 pro domácí kino. Výsledek v centimetrech ukáže největší rozumnou úhlopříčku: 220 cm děleno 1,6 dává asi 137 cm, tedy zhruba pětapadesát palců. Sedmdesát pět palců v obýváku s gaučem metr a půl od zdi překračuje i imerzivní úhel a obývák má pak „domácí kino“ tak, že první řada sedí půl metru od plátna.
Větší televize není vždycky lepší, když gauč není kde posunout
V bytě s pevně zabudovaným nábytkem nebo úzkou místností končí příliš velká televize únavou šíje a pocitem, že obraz je „moc blízko“. Malá televize naopak čtyři metry od sedačky znamená, že titulky splývají a detail se ztrácí. Kdo vzdálenost naměří ještě před cestou do obchodu a vybere úhlopříčku podle metrů, ne podle slevy, má pohodlný večer místo denního cvičení krčních svalů.