Bílá barva s leskem nad dvacet jednotek lesku ukáže na stěně každou nerovnost, kterou byste jinak přehlédli. Z toho, že povrch svítí jako z magazínu, ještě neplyne dokonalý dojem. Plyne z toho jen to, že omítka musí být perfektní, jinak lesk každou vlnu zdůrazní vlastním stínem.
Lesk nad dvacet jednotek lesku funguje jako zrcadlo
Když zvolíte barvu s hodnotou nad 20 GU měřenou pod úhlem 60 stupňů, dostanete povrch, který odráží světlo ostře a směrově. Každá drobná nerovnost omítky pak vrhá stín, protože lesk ji neskryje — naopak ji zvýrazní. Rodda Paint uvádí, že satinový lesk (Level 4) se pohybuje mezi 20 a 35 jednotkami při měření pod úhlem 60 stupňů, zatímco matné barvy (Level 1) mají maximum kolem pěti jednotek. Čím nižší číslo, tím lépe omítka skryje své nedostatky.
Matné barvy pohlcují světlo místo odrazu
Když paprsek dopadne na matný povrch s leskem pod deset jednotek lesku, rozptýlí se do mnoha směrů. Oko pak nevidí ostré odlesky ani stíny — vidí jen plochu. V jednom domě majitel natřel chodbu „perfektně bílou“ s vysokým leskem a každá vlna omítky měla vlastní stín; po týdnu překryl vše matovou barvou a stěna vypadala jako jedna rovina. Lesk nad dvacet jednotek je skvělý tam, kde omítka prošla broušením a stahováním na dvakrát, ale na běžné zdi může být nepříjemným překvapením.
Vyšší lesk neznamená snazší údržbu
Někteří malíři doporučují lesklé barvy s argumentem „lépe se myjí“. To platí jen částečně: ano, otřete je vlhkým hadrem, ale zároveň každý otěr může zanechat stopu, kterou lesk odhalí. Navíc barva s leskem nad 20 GU vyžaduje rovnou podkladovou vrstvu — dvě vrstvy základu, broušení, uzavírací nátěr — jinak první natření odhalí každou nerovnost, kterou jste nechtěli vidět.
Vysoký lesk na bílé není chyba designu, ale volba materiálu: funguje jen tam, kde stěna prošla důkladnou přípravou. Jinak vám lesk ukáže každou vlnu omítky, kterou jste neměli v plánu vystavovat na odiv.